Začátkem dubna přijala naše poznání do Poruby paní Doris Grozdanovičová z Prahy – pamětnice terezínského ghetta. Byla ochotná vyprávět svůj životní příběh nejen v aule naší školy pro studenty druhých ročníků, ale i pro veřejnost v nedaleké knihovně.
Paní Doris se narodila 7. dubna 1926 v Jihlavě. V roce 1933 se její rodina přestěhovala do Brna. 28. ledna 1942 se transportem U uskutečnila deportace celé její rodiny do Terezína. V ghettu nedlouho po příjezdu zemřela na zápal plic babička, později – v únoru 1944 i maminka. Doris byla od samého počátku v Terezíně zařazena na práce v zemědělství; nejdelší část trávila jako pasačka ovcí (někteří bývalí vězni jí dodnes říkají „ovečka“). Na podzim roku 1944 zůstala Doris z celé rodiny sama. Posledními transporty na Východ odjeli otec i bratr Hanuš. Po válce se paní Doris šťastně shledala jen se svým bratrem. Otec zahynul v Osvětimi. Oba sourozenci vystudovali vysoké školy. Dnes žije paní Doris v Praze, při svém povolání redaktorky v nakladatelství Československý spisovatel bohatě využívala jazykových znalostí angličtiny i němčiny; překládala i tlumočila. Je aktivní členkou „Terezínské iniciativy“ a výkonnou redaktorkou jejího časopisu.
Na dojmy se setkání s paní Doris se nedá zapomenout. Velice nás překvapila hlavně její vitalita. Byly jsme z besedy s ní nadšeni a dojati a do budoucna ji přejeme hodně sil a zdraví.
S úctou studenti druhých ročníků a Mgr. B. Grebíková
